Březen 2010

Porodnice u Apolináře, Dvorní opera ve Vídni, rezidence biskupa v Černovicích na Ukrajině, Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění - za těmito institucemi stála mimořádná osobnost českého architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Od smrti největšího filantropa novodobé české historie uplynulo již sto let. Dobové portréty zachycují Hlávku jako vážného vousatého muže s lehce podmračenou tváří a vlídnýma očima. V profesním životě byl dítětem štěstěny, tedy dařilo se mu vše, na co jen sáhl. Od mládí vynikal výjimečnou pílí a obzvláště pak neuvěřitelným pracovním nasazením.

Motto: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Každý Čech má kromě otce vlastního i některé otce další. Nebyli sice u našeho početí ani narození, přesto existují. Nazvali jsme je tak, protože jimi byli. Například máme „Otce vlasti“ – i když Lucemburka a dokonce jednoho „tatíčka“. Mezi nimi je i ten, který je obecně nazýván „Otec národa“. K této poctě nepřišel náhodou. Stál u obnovy národního ducha a na jeho celoživotní tvorbě a díle bylo mnohé postaveno jako na základech národa obrozeného, pokud ne přímo znovu se rodícího. Jako sadař sází stromy, aby se dočkal ovoce i on celý život vkládal do úrodné půdy národního vědomí své poznání s odkazem: „máte dobré kořeny, silný kmen a dočkáte se úrody, když nezapomenete, kým jste a odkud pocházíte.“ Jmenoval se František Palacký.

Jméno  Josefa Ressela  se pojí s vynálezem  lodního šroubu. Kdo by však čekal, že cesta k vynálezu bude mít tak spletitou minulost? Josef Ressel nejprve studoval na tzv. bombardýrské škole (dělostřelecký kurs). Pak zatoužil jít na medicínu a nakonec skončil na lesnické škole a stal se z něj lesník. Ovšem celá historie byla ještě složitější.

Registrace

Nemáte oprávnění k registraci