Osobnosti Prahy

Edward KellyMotto: „Získej elixír věčného mládí z májové rosy zachycené do pleny s pomocí Merkurovou.“  „Co to je zase za blábol ?“ Řekl by asi dnešní čtenář bulvárů nebo divák či posluchač současných nátlakových reklamních sloganů. Inu, někdo se z Vás nejspíš zase snaží udělat hlupáka, asi by zněla odpověď. Rytíři Kellymu se to povedlo i se samotným císařem.

Existuje několik názorů o původu slavné české spisovatelky Boženy Němcové. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme objasnit tajemné okolnosti, spjaté s narozením a životem spisovatelky. Kolují totiž spekulace o jejím šlechtickém původu. Byla Němcová opravdu dcerou Terezie Novotné a kočího Pankla nebo nemanželským dítětem vévodkyně Dorothey a hraběte Clam-Martinice? To vše a mnohem víc se nyní pokusíme objasnit.

Božena Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila ve Vídni 4. února 1820. Její tatínek, Johann Pankl, původem rakouský Němec, byl panským kočím. Maminka Terezie Novotná, byla Češka a sloužila ve Vídni. Když byla ještě malá, přestěhovala se celá rodina na panství vévodkyně Zaháňské do Ratibořic u České Skalice.

Tento známý český botanik, spisovatel a zahradník patří k nejznámějším sběratelům orchidejí své doby. Osobně objevil více než 800 druhů kvetoucích rostlin a stromů. Na koni nebo pěšky procestoval celou Ameriku. Benedikt Roezl také založil také první český zahradnický spolek a časopis Flora v Praze, a to v roce 1880. Byl to tak významný člověk pro českou historii, že se jeho pohřbu zúčastnil i sám císař.

Událostí, kdy takřka zázrakem unikl o vlásek smrti, měl tou dobou za sebou Karel IV. již více. První z nich se stala hned jak Karel IV. opustil bezpečí francouzského dvora, když byl svým otcem povolán hájit zájmy rodu do severní Itálie. Za tzv. italské signorie totiž v letech 1330 – 31 získal Jan Lucemburský válečným tažením velká území v severní Itálii včetně měst jako Miláno, Verrona, Lucca a rozhodl se zde přenechat vládu právě svému synovi. Tři dny po svém příjezdu se Karel IV., jak sám uvádí „ochráněn Boží milostí“ zdržel déle než ostatní na mši. Tím jako jediný přesně na Velikonoční neděli unikl jisté smrti, neboť celý jeho doprovod byl nejspíše milánskými otráven.

Píše se rok 1337 a po úzké kamenité cestě šplhající se hustým podrostem podél jezera na hranicích Tyrolska pomalu projíždí průvod asi půl sta mužů. Meč připjatý u pasu každého z nich, honosné oblečení či brnění a hrdý výraz v obličejích naznačuje, že se nejedná o obyčejné poutníky. A také že ne, praporce vlající ve větru a erby na štítech, dávají všemu kolem jasně najevo, že krajem neprojíždí nikdo menší než budoucí český král a římský císař Karel IV.

Registrace

Nemáte oprávnění k registraci