Tato česká hudební ikona patří mezi světově uznávané hudební skladatele v oblasti klasické hudby. Přínos na světová hudební mola jde ruku v ruce s díly, která byla inspirována lidovou hudbou z Moravy, zejména Janáčkova rodného Slovácka a Lašska. Ve světě se do lidského povědomí zapsal hlavně díky svým operám, dílu Glagolská mše, Sinfoniettě, symfonické básni Taras Bulba a komorním skladbám, a především díky dokonalým smyčcovým kvartetům.

Vítězslav Hálek bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie, i když mezi oběma básníky je dosti velký rozdíl. Svým optimistickým laděním a snahou po harmonii se Vítězslav Hálek  stal vedoucím básnickým představitelem své generace.

Pro dnešní lékaře je Jaroslav Hlava znám jako nejslavnější český patolog. Avšak v zahraničí se po dlouhých padesát let o něm mluvilo jako o doktorovi O. Uplavici. Toto jméno se vám nezdá divné pro nic za nic, vzniklo totiž humorným omylem. Když se v Německu vydal Hlavův významný článek s českým názvem „O úplavici – předběžné sdělení“, došlo při překladu do němčiny k chybě.

Alžběta Pechová byla českou, velice významnou spisovatelkou, básnířkou a mimo jiné překladatelkou. Že vám toto jméno nic neříká? Jedná se totiž o vlastní jméno autorky známých děl, jako například Ke slovanskému jihu nebo z Máje žití. Eliška Krásnohorská se narodila v Praze 18. listopadu 1847 v řemeslnické rodině.

Byl pozdní večer – první máj- večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.“

Motto: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Každý Čech má kromě otce vlastního i některé otce další. Nebyli sice u našeho početí ani narození, přesto existují. Nazvali jsme je tak, protože jimi byli. Například máme „Otce vlasti“ – i když Lucemburka a dokonce jednoho „tatíčka“. Mezi nimi je i ten, který je obecně nazýván „Otec národa“. K této poctě nepřišel náhodou. Stál u obnovy národního ducha a na jeho celoživotní tvorbě a díle bylo mnohé postaveno jako na základech národa obrozeného, pokud ne přímo znovu se rodícího. Jako sadař sází stromy, aby se dočkal ovoce i on celý život vkládal do úrodné půdy národního vědomí své poznání s odkazem: „máte dobré kořeny, silný kmen a dočkáte se úrody, když nezapomenete, kým jste a odkud pocházíte.“ Jmenoval se František Palacký.

Jméno  Josefa Ressela  se pojí s vynálezem  lodního šroubu. Kdo by však čekal, že cesta k vynálezu bude mít tak spletitou minulost? Josef Ressel nejprve studoval na tzv. bombardýrské škole (dělostřelecký kurs). Pak zatoužil jít na medicínu a nakonec skončil na lesnické škole a stal se z něj lesník. Ovšem celá historie byla ještě složitější.