Motto: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Každý Čech má kromě otce vlastního i některé otce další. Nebyli sice u našeho početí ani narození, přesto existují. Nazvali jsme je tak, protože jimi byli. Například máme „Otce vlasti“ – i když Lucemburka a dokonce jednoho „tatíčka“. Mezi nimi je i ten, který je obecně nazýván „Otec národa“. K této poctě nepřišel náhodou. Stál u obnovy národního ducha a na jeho celoživotní tvorbě a díle bylo mnohé postaveno jako na základech národa obrozeného, pokud ne přímo znovu se rodícího. Jako sadař sází stromy, aby se dočkal ovoce i on celý život vkládal do úrodné půdy národního vědomí své poznání s odkazem: „máte dobré kořeny, silný kmen a dočkáte se úrody, když nezapomenete, kým jste a odkud pocházíte.“ Jmenoval se František Palacký.

Jméno  Josefa Ressela  se pojí s vynálezem  lodního šroubu. Kdo by však čekal, že cesta k vynálezu bude mít tak spletitou minulost? Josef Ressel nejprve studoval na tzv. bombardýrské škole (dělostřelecký kurs). Pak zatoužil jít na medicínu a nakonec skončil na lesnické škole a stal se z něj lesník. Ovšem celá historie byla ještě složitější.

„Úkolem lékařovým je život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti, ale od porušení chrániti a k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přiváděti.“

„Kunko ! Kunko!!!“ „Kdo to tady kunká ?“ Touto okouzlující slovní hříčkou končí alegorická satira smutného muže Svatopluka Čecha. Zoufale tu v hořícím sudu kunká břichatý pražský šosáček pan Brouček a volá ze spaní o pomoc svou platonicky milovanou husitskou slečnu Kunku. Vzápětí se probouzí po „opičce“ z děsivého snu ve sklepě milované hospůdky Vikárky a vrací se z válečné husitské Prahy zpět do bezpečného poklidu 19. století.