Březen 2017

Vpravo za rotundou sv. Martina se nalézají tři  církevní památky. Dnes jsou již zapomenuty a většina návštěvníků o nich neví a nebo nejsou pro ně dost zajímavé. Přesto na Vyšehrad patří a v minulosti zde sehráli svoji úlohu. Pojďme se podívat na Boží mukaKostel Stětí sv. Jana Křtitele a Kaple panny Marie Šancovské.

Po vydrancování husity a posléze znovuobnovení za vlády Jiříka z Poděbrad se z Vyšehradských rozvalin stává běžné středověké městečko.  Z dnešního pohledu je těžko k uvěření, že zde žili   vedle sebe měšťané, vinaři , řemeslníci  a dokonce zemědělci.  Opět  vzkvétal  i církevní život, který byl husitskými nepokoji nejvíce poznamenán.

Koncem sedmdesátých let  17. století byla pevnost prakticky hotová. K zajištění bojeschopnosti a plného provozu bylo nutno zavést děla různých ráží a naplnit sklady "magacíny"  výstrojním a výzbrojním proviantem. Ale uzavřená pevnost k chodu potřebovala mnohem více.  Byla postavena zbrojnice, nemocnice, ubikace(kasárna) pro vojáky, dále kuchyně, kovárna, stolárna, mlýn, pekárna,  stáje pro koně, chlévy pro dobytek a další nezbytnosti k chodu pevnosti, která měla odolávat mnohaměsíčnímu obléhání.  Tímto byl Vyšehrad jako pevnost uveden do provozu.

Imposantní skála s řekou u svého úpatí a dvěma roklinami po stranách přímo vybízela pro zbudování opevněného sídla, které by chránilo pražskou kotlinu. Není tedy pochyb o tom, že různá osídlení chráněná palisádami a příkopy, zde existovala už v době, kdy člověk cítil potřebu dobývat. Můžeme zde již v raném středověku najít prvotní formu převážně dřevěného strážného hradu. Svědčí o tom nálezy mincí.

Registrace

Nemáte oprávnění k registraci